Klimatická změna
Až se bude psát rok 2040...
Naše civilizace se rozvinula v poledové době, v holocénu, který byl obdobím relativně stabilního klimatu. Toto klima umožnilo rozvoj zemědělství, vznik měst a růst zalidnění úrodných oblastí. Nástup průmyslové revoluce spojený se spalováním fosilních paliv však způsobil změnu složení ovzduší, v němž vlivem lidské činnosti neobyčejně narůstají koncentrace skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého. To vede ke globálním změnám klimatu a s nimi spojenému oteplování.
Teplota většiny arktických oblastí roste rychleji. Klesá tedy teplotní rozdíl mezi tropy a Arktidou a mění se proudění tímto rozdílem vyvolávané. Tlakové níže, přinášející do Evropy vláhu z Atlantiku, se posouvají k severu, zejména v letním období, což přináší sucha do Středomoří i do střední Evropy.
Pro české území přinese budoucnost sice vyšší zimní srážky - ale dešťové místo sněhových, nevytvářející zásobu vláhy pro vegetační období. Snížení srážek v létě, spolu s vyššími teplotami, zmenšenou oblačností, a tedy větším výparem bude znamenat sucha v horkých měsících, s vážnými dopady na zemědělství, lesnictví, zásobování vodou i na čistotu vod.
V ČR můžeme očekávat i větší extrémy - sucha, povodně a záplavy, vichřice, vedra. Právě extrémní situace přinášejí největší následky zdravotní, změny ekosystémů, škody na majetku.
SKLENÍKOVÝ JEV
Jak skleníkový jev funguje?
Sluneční paprsky z větší části procházejí atmosférou. Asi 30 % je odraženo zpět do vesmíru. Většina slunečního záření je však pohlcena - část již v ovzduší, ale většina až zemským povrchem. Ohřívá tak nejen vzduch, ale hlavně oceány a pevninu. Atmosféra obsahuje i skleníkové plyny - jako jsou oxid uhličitý, vodní pára, metan nebo oxid dusný, jsou to molekuly s více než dvěma atomy. Ty nebrání průchodu záření směrem k povrchu, ale zadržují dlouhovlnné záření, teplo, které vyzařuje Země. Ve spodní části atmosféry se tím zvyšuje teplota. Platí přitom, že čím více je skleníkových plynů, tím více tepla dokáží zachytit. Skleníkové plyny pohlcují sálání z pevnin a oceánů a ohřívají ovzduší. Následně pak samy vyzařují dolů k zemi i směrem do vesmíru. K zemi toho záření přichází hodně a do vesmíru málo, protože ve velkých výškách je vzduch velice studený. Výsledkem sálání nízkých vrstev ovzduší na zem a na oceány je velký vzrůst teploty zemského povrchu a ovzduší nad ním. Sálání ovzduší dolů je totiž dvakrát silnější než průměr pohlcovaného sálání Slunce.
Může za to člověk?
Jaké jsou důsledky?
...Globální klima se mění.
Důsledkem zvýšení koncentrace skleníkových plynů v ovzduší je zesílení skleníkového jevu a
vzrůst průměrné teploty, což vyvolává další změny v atmosféře, hydrosféře, biosféře,
litosféře i kryosféře. Podívejme se, jak roste globální teplota v jednotlivých částech světa od
roku 1884.
Průměrná globální teplota vzrostla od konce 19. století do začátku 21. století téměř o celý
jeden kelvin (čili 1 °C) a dále roste. Může se nám to zdát málo, ale důsledky jsou znatelné.
Tím nejhorším je zesílené sucho, postihující všechny oblasti, které už dříve mívaly nouzi o
vodu. V minulém desetiletí tak například přišla o živobytí velká část zemědělců v Sýrii.
Globálně vzato, 14 z 15 nejteplejších roků od začátku systematického měření bylo v letech
2001 - 2014. Těžko se lze vyhnout nárůstu teploty o další jeden kelvin. Mohlo by se ale
stát, že se teplota zvýší ještě o pět stupňů, což by znamenalo pro lidstvo katastrofu.
Jak se bude změna klimatu dále vyvíjet?
To záleží na tom, kolik fosilních paliv ještě spálíme. Už i oteplení o "pouhý" další 1 kelvin
přinese stamiliónům lidí velké utrpení a zlikviduje mnoho ekosystémů, např. korálových
útesů. Jde o to, nepřipustit oteplení ještě větší. Teplota Arktidy přitom roste třikrát rychleji,
než je průměr pro celou Zemi. Arktida taje a tmavne, což je silná zpětná vazba podporující
oteplování. Z rozmrzajících arktických půd se ale může začít uvolňovat i oxid uhličitý a metan
tempem, které by působilo oteplování i poté, co lidstvo fosilní paliva přestane užívat.
Současná, kompromisní shoda všech států světa je alespoň ta, že nesmíme připustit, aby
celkové oteplení od 19. století přesáhlo 2 K, čili dva Celsiovy stupně. Žádný velký stát se ale
zatím nezavázal k tak rychlému ústupu od fosilních paliv, aby svůj díl odpovědnosti za
nepřekročení 2 K naplnil...
Tají i mohutné, kilometry tlusté ledové příkrovy Grónska a Antarktidy.
Z tajícího povrchu Grónska vznikají řeky, které podtékají pod ledový příkrov a umožní jeho rychlejší sesouvání do moře. Z čel ledových proudů se do moře ulamují velké kusy, eisbergy, které pak plují jako až půl kilometru tlusté ledové tabulové hory oceánem a dlouho, až řadu let, roztávají. Takový led ochlazuje vody mezi Grónskem a Severní Amerikou, což zřejmě vede k přerozdělení srážek v USA: východní část jich dostává víc a ve větších přívalech - i sněhových, zatímco v západní části, hlavně v Kalifornii, ale někdy i v Texasu a severně od něj, stále bolestivěji chybí.
Stoupající hladina světových oceánů
Hlavní příčinou stoupání hladiny světových oceánů bývala tepelná roztažnost vody: teplejší kapalina má větší objem, což platí i pro moře. Nyní ale už hraje větší roli úbytek ledu na pevnině. Hladina světových oceánů se za posledních sto let zvedla v průměru o 20 centimetrů a do konce století může stoupnout i více než o jeden metr. Následky pocítí miliony obyvatel nízko položených pobřežních oblastí. Řadě měst, jako jsou Benátky či Amsterodam hrozí zaplavení. V Číně by zvýšení hladiny o 30 centimetrů zaplavilo plochu větší než je Česká republika. V Egyptě by si půlmetrové zvýšení vynutilo vystěhování více než 2 milionů obyvatel. Vysoce úrodné oblasti v deltách řek a při pobřeží vymizí. Podzemní vody budou zasoleny a znehodnotí tak zdroje pitné vody i zavlažovanou půdu. Stoupání hladiny moří již nelze zastavit, i kdybychom zastavili oteplování povrchu. Hloubky moře se budou ještě ohřívat a led z Grónska a Antarktidy se bude sesouvat do moře další staletí. Hladina stoupne o několik metrů, do konce tisíciletí by to mohlo být až o desítky metrů - pokud oceány včas dostatečně neochladnou.
Hurikány
S vyšší teplotou svrchní (stovky metrů hluboké) vrstvy oceánů roste možnost výskytu extrémně silných hurikánů či tajfunů, které ženou vodu k pobřeží a pustoší je. Přinášejí též velké srážky, 8 které devastují i oblasti dále od pobřeží. Vede to ke ztrátám na životech a k těžko zvládnutelným nákladům na obnovení zničené infrastruktury, především v chudých oblastech.
Odumírání korálových útesů
Oxid uhličitý se rozpouští v oceánech a okyseluje je, což poškozuje korály, škeble i plankton. Do roku 2030 může být zničeno až 60 % korálových útesů. Nejde jen o zničení podmořské nádhery, ale korálové útesy jsou kolébkou pro spoustu rybích druhů, které tvoří významnou složku potravy přímořských národů.
Nevratné změny v ekosystémech
Rizikem zániku je ohroženo mnoho dalších ekosystémů - mnohé deštné pralesy budou postupně proměněny v savany, stepi jsou ohroženy rozšiřujícími se pouštěmi. Více než 30 % živočišných a rostlinných druhů bude ohroženo vyhynutím. Šířit se a způsobovat problémy budou invazní druhy.
Migrace z nejvíce postižených chudých zemí
Klimatická změna již dnes negativně ovlivňuje každý kontinent a oceán. A s postupující klimatickou změnou bude přibývat lidí chudých, hladových a nemocných jako důsledek snížené produkce potravin vinou sucha, vln veder a větších povodní. Extrémní sucho se drasticky projevilo třeba v Sýrii v letech 2007-2010. Půldruhého miliónu zemědělců a chovatelů dobytka tím přišlo o obživu a uchýlili se na periférie měst, aby neumřeli hladem. Jenže stát se o ně neuměl ani tam postarat, a tak se proti němu začali bouřit... I když bychom se dožili toho, že tamní válčení někdy skončí, někdejší produkce potravin z této kolébky civilizace, kdysi zvané Úrodný půlměsíc, nepůjde kvůli suchu v nejbližších staletích už obnovit. Lidé se odtud musí přesunout do zemí, kde tak strašné sucho nenastává - samozřejmě i do Česka. Náš venkov je oproti stavu před sto lety, ba i stavu v dubnu roku 1945 vylidněný a může se - vlastně musí - opět zalidnit. Lidmi, co se ještě v principu umějí skromně živit tím, co sami vyprodukují.
Jaké jsou zdroje uhlíku v ovzduší a jak jej tam přidává člověk?
V přírodních podmínkách by uhlíku bylo v soustavě ovzduší-půda-vegetace-oceán stále
stejně. Přidává jej tam sice sopečná činnost, ale stejně uhlíku se ukládá na dno oceánu,
zasouvá do hlubin zemské kůry a časem je opět uvolněno vulkanismem. Člověk svojí činností
ale uhlík do ovzduší přidává stonásobně rychleji než vulkanismus.
Čtvrtina přidaného uhlíku je pohlcena fotosyntézou při nebývalém mohutnění lesů, čtvrtina
přidaného CO2 se rozpouští v oceánech, ale polovina v ovzduší zůstává - a tak jeho
koncentrace raketově roste.
Hlavními antropogenními zdroji CO2 v ovzduší jsou těžba a spalování fosilních paliv pro
výrobu tepla a elektřiny a pro dopravu, kácení a vypalování lesů a degradace půd. Další
skleníkové plyny, jako je třeba metan, vznikají při skládkování bioodpadu, při chovu dobytka
(kdy vzniká i oxid dusný) a velké emise oxidu dusného produkuje zemědělství při výrobě a
používání umělých hnojiv.
Na co se máme tedy připravit?
Obecně lze říct, že se budou zvyšovat extrémy. Extrémní vedra a dlouhá výrazná sucha, extrémní přívaly vody a někdy i sněhu, extrémní povětrnostní jevy - bouřky, vichřice, hurikány. Počasí u nás bude, zjednodušeně řečeno, poněkud divoké.
Extrémně horká léta a sucho
Výskyt neobyčejně, extrémně teplých letních období není záležitostí nějaké vzdálené budoucnosti, ale je to realita, kterou pozorujeme už nyní. Nejde jen o to, že je nám nepříjemně teplo, ale nebezpečné vlny veder zabíjejí už nyní desítky tisíc Evropanů, kteří podlehnou zdravotním komplikacím. S vedry souvisí i sucho, které způsobuje velké problémy v zemědělství. Z některých afrických zemí vyhnal hladomor více než milion lidí a situace mnohde přerůstá či přerostla v občanskou válku bez vyhlídky na její konec. Ve velkém ohrožení je celé Středozemí i obilné oblasti Spojených států, Číny či Mexika. Sucha zvyšují i četnost rozsáhlých ničivých požárů.
Povodně, přívaly srážek a sněhu
Mluvili jsme o suchu. Proč najednou zmiňujeme přívaly vody? Teplejší vzduch pojme více vodní páry - a to je příčina, že při vyšších teplotách mohou být srážky vydatnější. Důsledkem takto vydatných přívalových srážek jsou tak zvané "bouřkové povodně", které známe i od nás. Ve velmi krátkém čase se z malinkého potůčku stane všeničící běsnivá řeka, která s sebou bere vše, co jí stojí v cestě. Určitě sledujete, že povodní u nás v poslední době přibývá. Potrápit dovedou i sněhové bouře, se kterými mají v poslední době neblahou zkušenost na východním pobřeží Spojených států i ve Velké Británii.
Tání ledu a věčně zmrzlé půdy
Oteplení vede k rychlejšímu úbytku ledu. Horské ledovce Himalájí, And či Alp tají a budou ubývat poměrně rychle. Když se ledovce velmi zmenší, ba zmizí, ztrácíme i zdroje letní vody pro řeky, které zde pramení. Na vodě z ledu jsou závislí obyvatelé Peru a Chile i lidé na horních tocích pod Himalájemi. Nebezpečí představuje i tání permafrostu, věčně zmrzlé půdy. To způsobuje nejen problémy lidem, ale uvolňuje se rostoucí množství skleníkových plynů, které jsou v zamrzlé zemi vázány, což výrazně posílí skleníkový jev.
https://www.youtube.com/user/EkoInstitutVeronica
PŘÍBĚHY LIDÍ Z ROKU 2040
LÉKAŘ
Daniela Jánská je doktorka a primářka, která pracuje v Praze. Je jí 68 let anarodila se v roce 1972 v Kolíně. Daniela vyrůstala v komunismu, ale moc dobřesi pamatuje, jaký poprask se odehrával v roce 1986 v Československu, kdy došlok jaderné havárii v Černobylu. Sama pociťuje klimatické změny.
Od roku 2020 pracuji v pražské nemocnici. Musím přiznat, že klimatické změny majÍnegativní vliv na zdraví mých pacientů. V posledních letech se zvýšil počet dětí, které trpí různými alergiemi a to především na pyl. Často se setkáváme s dehydratovanýmipacienty, kteří utrpěli úpal nebo úžeh. V roce 2015 se doporučovalo vypít denně okolo 2 - 3litrů vody.V dnešní době, kdy slunce opravdu praží, je potřeba vypít minimálně 3 - 4litry vody denně. Dívky v pubertě si čím dál víc stěžují na bolesti hlavy a důchodci mě často navštěvují, protože jim otékají chodidla a mají problémy s dýcháním. Zvýšil se počet pacientů s infarktem myokardu, který se projevuje bolestí v oblasti hrudníku. Většinou se jedná o pacienty postaršího věku. Minulý týden nám přivezli dámu, která trpí anginou pectoris. Několikrát prodělala silný záchvat, při kterém málem upadla do bezvědomí. Vysoký počet lidí trápí hypentenze neboli zvýšený krevní tlak. Těhotné ženy trpí na různé kvasinkové nemoci. Od roku 2036 je zakázáno zákonem používat různá diuretika, která slouží ke zvýšenému vylučování vody, protože dehydratací trpí minimálně 40% obyvatel. Děti jsou přísněji kontrolovány ve školách, protože často nedodržovali picí režim.
Senior
Zdravím vás. Jmenuji se Tonička a je mi 83 let. Bydlím v malé vesničce v rodinném domku. Mým věrným společníkem je voříšek Maxík. Se vším mi pomáhají mé děti, které bydlí ve vedlejší vesnici.Všechno je teď velice drahé skrz sucho. Tak chovám vlastní slepice na vajíčka a maso. Také si pěstuji vlastní zeleninu. Ta v obchodech je geneticky upravovaná a dovážená z velkých dálek.Velice často trpím bolestmi hlavy a závratěmi. Po celý rok je veliké horko a mě to nedělá dobře. Přes léto musím zůstávat vevnitř. Nemohu ani nasypat slípkám. Když cokoliv potřebuji volám své dceři. Ta ochotně přijede a se vším mi pomůže. Aspoň jednou do týdne ji prosím o nákup. Obchod ve vsi zrušili už dávno, a tak musí jezdit do města.Ještě v loni jsem si chodila sednout do parčíku na návsi. Bohužel letos už nechodím, protože všechny stromy uschly. Od úřadu jsme všichni dostali zákaz zalévání, protože je nedostatek vody. Většina studní vyschla, a tak nám vozí pitnou vodu z města v cisternách. Vyschla dokonce i požární nádrž. Sucha jsou tak velká, že vyšel zákaz rozdělávání ohně. Hasiči teď mají poslední dobou velmi na pilno.Trpím silnou alergií na pyly. Beru na ni spoustu léků a pravidelně navštěvuji lékaře. Bohužel pylová sezona je skoro po celý rok.
ZEMĚDĚLEC
Joachim Adalbert Greg je jedním ze zemědělců v Severním Německu. Je mu 42 let a pochází z Berlína. V roce 2001 se s rodinou přestěhovalido vesnice Emden, která leží nedaleko od hranice s Nizozemskem.Malému Joachimovi byly teprve 3 roky. V dnešní době se živí zemědělskoučinností. Pěstuje obilniny, sklízí úrodu brambor, chová domácí zvířata ačas od času loví ryby v Severním moři.
V roce 2040 je zemědělství těžší než v roce 2010, kdy můj otec začínal stvořil naši farmu. Pamatuji si, že jsme s matkou vyháněli ovce a krávy na pastvu. V dnešní době je toto vyloučená věc, protože pastviny jsou vyprahlé a plné ostrých kamenů. Velké vlny veder nás zasáhly a tam, kde rostla čerstvá zelená tráva, je v dnešní době vyschlá a popraskaná půda. Ovce a krávy nemají co žrát, a proto je musíme krmit vypěstovaným obilím, které lépe snáší drsnější podmínky. Každým rokem musíme snížit počet dobytku, protože máme problémy s přežitím zimy. Naše vesnice se nachází nedaleko řeky, která v roce 2000 dokázala zavlažit veškerou půdu okolo jejího toku. Postupem času se zhoršovala kvalita vody a snížilo se množství. Podzemní prameny již nejsou obyvatelům k dispozici. Jeden pramen dokonce vlastnila firma , která prodávala minerálku. Tato firma zkrachovala v roce 2020, protože pramen zmizel. V městě nedaleko odtud byla postavena čistička odpadních vod, která má odvod nově vyčistěné vody do farmářské oblasti, v které mám svůj statek. Díky ní mohu částečně zavlažovat půdu. Jednou za rok se nám stane, že se protrhne hráz a voda se dostane až do vesnice. V minulosti už několik domů zatopila a vyhnala z domu 200 lidí. Moje žena se stará o to, aby se v období záplav veškeré obyvatelstvo v ohrožených částí města přestěhovalo do jiných míst. Domy, které leží poblíž řeky, se staví vyvýšené a lidé obývají až druhé nebo někdy i třetí patro. Doufám, že se mi nikde nedostane voda až do stáje, kde mám krávy. To by znamenalo konec našeho hospodaření. Jediné co nás teď drží doslova nad vodou jsou peníze, které dostaneme za prodej mlíka, másla, smetany, kůže a samozřejmě masa. Bojím se budoucnosti, protože voda dochází...a bez vody neni život...
Sportovec
Ahoj, jmenuji se Erik a je mi 18 let. Od malička se věnuji sportům všeho druhu. V poslední době se mi sportuje velmi špatně, hlavně v létě. Na delších tratích se více zadýchávám a potřebuji větší množství vody. Slunce je ostré skoro celý den, takže mi hrozí úpal a úžeh, proto raději sportuji brzo ráno a večer. Velmi často ani nechodím ven, protože teploty běžně přesahují 42 . Většinu svého volného času trávím u vody nebo v posilovně. Spousta rybníků však vysychá, a tak musím jezdit větší dálky, abych se mohl vykoupat.
Díky ozonovým dírám se také musím mazat opalovacím krémem s vysokým faktorem. V posilovně pouštějí klimatizaci na plno, takže když po cvičení vyjdu ven, dělá se mi špatně a dlouho si musím zvykat teplotnímu rozdílu.Ani zima už není taková, jaká bývala. Klasické brusle jsem dávno vyměnil za ty kolečkové, a tak místo toho, abych se proháněl po ledě, jezdím po stezkách. Sníh v Čechách už skoro nepadá, jen občas na horách. Když si chci pořádně zalyžovat, musím jezdit do zahraničí. Většinou jezdím do Alp, ale je to velmi nákladné tak nejezdím tak často jak bych si přál.
Také tady se velká horka projevila, část ledovce roztála, a to způsobilo sesouvání lavin a půdy. Lyžařů však stále přibývá a fronty se zvětšují. Mnohdy musím čekat přes hodinu, než se dostanu na řadu. Je to otrava. I na svahu se pohybuje velké množství lidí, tak musím být velmi opatrný, nerad bych někoho zranil.Na druhou stranu se v zimě krásně běhá. Není takové horko, a tak se můžu pořádně protáhnout.
NÁSTĚNKA
Naše nástěnka se nachází v přízemí Gymnázia Kolín, naproti učitelské toaletě. Je přístupná širé veřejnosti.
