Chrám svatého Bartoloměje v Kolíně je významnou gotickou sakrální stavbou. Vybudován byl ve druhé polovině třináctého století ve formách rané gotiky.

LABE

Rovněž vznik a staletá historie města Kolína je úzce spojena s řekou Labe, která rozděluje dnešní třicetitisícové město na jižní, historickou a zároveň větší část, a severní zálabskou, původně tvořenou několika menšími obcemi. Labe je na svém toku dlouhé 1154km. Řeka se v oblasti Kolína rozlila a vytvářela v minulosti velké oblouky svých zákrutů - meandrů. Při jarních záplavách se Labe rozlilo. Takové povodně strhávaly labské břehy, likvidovaly veškerou vegetaci a zalévaly louky a přilehlá pole dalšími a dalšími nánosy bahna, štěrku, písku a vším co s sebou řeka strhla na své cestě z vyšších poloh. První zmíňkou o regulaci toku středního Labe zaznamenal Kolín v roce 1901, kdy byl přijat zákon o vodních drahách. V úseku mezi Veletovem a Kolínem byla vlastní regulace zahájena v roce 1913 a to pracemi na zdmyhadle v Kolíně. 

Kolín a okolí spadá do povodí největší řeky Labe. Významným krajinným prvkem labského vodního pruhu jsou odstavná ramena a tůně, okolo kterých se nachází chráněné krajinné oblasti a přírodní výtvory s bohatou flórou a faunou. Nejvydatnějšími toky povodí jsou u Starého Kolína říčky Výrovka a Klejnerka, Polepský potok a Hluboký potok. Mezi rybníky nalezneme kaskádu rybníků na Jevanském potoce a na Bečvárce. Největším rybníkem je Proudnický rybník, který má výměru 45,4 ha. Velmi populárním rybníkem pro kolínské pejskaře je Peklo u Štítar.

KOLÍN - historie a fotografie

Město bylo založeno v místě staršího osídlení, o čemž svědčí četné archeologické nálezy. Bylo vytyčeno na pravidelném půdorysu ulic, který se v podstatě zachoval až do současnosti. Ve starých zápisech je zmiňováno pod latinským názvem Colonia Nova ad Albim (Nový Kolín nad Labem) nebo Civitas Colonia (město Kolín), případně německy Koln uf der Elbe. Nejpravděpodobnější výklad českého názvu Kolín počítá s tím, že název byl přejat od původní osady, ležící v místech, kde byly břehy a půda, často zaplavované vodou, zpevňovány kolením - zatloukáním dřevěných kůlů.

V nejvýše položeném místě u hradeb byl zřejmě krátce po založení města rozestavěn raně gotický kostel svatého Bartoloměje, dokončený před rokem 1300.

Přemyslovští králové Přemysl Otakar II. a Václav II. udělili městu řadu privilegií a výsad. Prvním dochovaným je privilegium datované 24. května 1285, jímž Václav II. bere kolínské měšťany pod svoji ochranu před zlovůlí šlechty a nařizuje, že spory mezi měšťany a šlechtou mají být souzeny výhradně samotným králem.

Kolínští měšťané jakožto obyvatelé královského města nepodléhali světské nebo církevní vrchnosti, ale přímo králi, kterého zastupoval královský rychtář, jehož jmenoval panovník z předních mužů města. Město bylo řízeno sborem dvanácti konšelů, kteří byli jmenováni královským podkomořím na dobu jednoho roku a střídali se po měsíci ve funkci purkmistra (předsedy městské rady). Rychtář měl k ruce písaře, který byl zároveň městským právníkem, vyhotovoval listiny, zapisoval usnesení městské rady a vedl městské knihy. Rychtář i konšelé kromě správy města měli i soudní pravomoc ve městě a jeho okolí (tzv. městském šosu neboli vykpildu)

Slibný vývoj byl silně narušen první světovou válkou (1914-1918), kdy odešli mnozí muži bojovat na frontu. Ve městě zůstali především ženy, děti a staří lidé. Zhoršovala se situace v zásobování základními potřebami. Proti nepořádkům v zásobování uspořádaly 30. dubna 1917 kolínské ženy masovou demonstraci. Demonstrace a stávky pak pokračovaly zejména pod vlivem zpráv o revoluciv Rusku.

V období mezi světovými válkami nastal další růst města i průmyslu. Vznikly nové průmyslové podniky. V roce 1927 byl dokončen betonový most přes Labe (dnes Masarykův) a v roce 1932 stavba elektrárny, jejíž komín, 120 metrů vysoký, byl v té době nejvyšším ve střední Evropě.

Během druhé světové války (1939-1945) byl Kolín centrem odporu proti německým okupantům, působilo zde jedenáct ilegálních odbojových skupin. 125 lidí zaplatilo za své činy životem, další byli vězněni v koncentračních táborech a věznicích. Nejvíce však byli postiženi židé, jichž se z koncentračních táborů po válce nevrátily asi čtyři sta. 24. srpna a 28. prosince 1944 a 15. března a 18. dubna 1945 byl kolínský průmysl, pracující pro válečnou výrobu, cílem spojeneckých náletů, během nichž bylo svrženo na 4000 leteckých pum. Nálety zasáhly nejen průmyslové závody, ale částečně i samotné město. Způsobily škody na majetku, zabily desítky osob a stovky dalších zranily. 5. května 1945 převzal správu města revoluční národní výbor. 7. května kapitulující Němci postříleli v kolínských ulicích několik náhodných chodců. 9. května osvobodila Kolín Rudá armáda.

Po válce pokračoval další rozvoj kolínského průmyslu, znárodněného převážně v roce 1945. Postupně se zvyšoval počet obyvatel okresního města, který se v 80. letech ustálil kolem 30 000. Po jisté stagnaci v 90. letech byl další rozvoj podpořen výstavbou nového automobilového závodu v nedalekých Ovčárech, který byl dokončen v roce 2005.

Kolín byl založen relokací, tj. přesunutím původní trhové osady téhož jména (dnes Starý Kolín) z místa ohrožovaného častými povodněmi řeky Labe na výhodněji položené místo na skále nad řekou. Přesné datum založení města není známo. Opis listiny, kterou král Přemysl Otakar II. dává Kolínským příkaz k opevnění města hradbami a poskytl na čtyři roky úlevu od daní a dalších poplatků, je datována 26. října, letopočet však schází. První datovanou zmínkou o Kolíně je listina ze dne 8. září 1261, jíž Přemysl Otakar II. uděluje městu Přelouči stejná práva a svobody, jako mají města Kolín a Kouřim. Je tedy jisté, že před tímto datem již byl Kolín fungujícím královským městem..

Zpočátku byl Kolín královským horním městem, které se podílelo na těžbě stříbra na nalezištích, která se nacházela jihovýchodně od města. O tato naleziště vedl Kolín spory s nedalekou Čáslaví. Roku 1291 vzniklo na místě hornické osady město Kutná Hora.

Kolín byl na počátku 19. století jedním z prvních měst, kde působili buditelé českého národního obrození. Nositeli myšlenek hnutí byli především studenti, kteří ve městě pobývali na prázdninách. Jedním z organizátorů vlasteneckých akcí byl básník František Jaromír Rubeš. Od roku 1830 se rozvíjí ochotnické divadlo. První stálé divadlo bylo zřízeno v roce 1846 v domě U Tří korun. V revolučním roce 1848 Kolínští svrhli německého purkmistra a zvolili si českého starostu a zastupitelstvo. Rovněž vyslali do Prahy městskou gardu na pomoc revolucionářům. Garda však do bojů nakonec nezasáhla.

V roce 1843 započala výstavba železniční trati z Olomouce do Prahy. Na zasypaném rameni Labe bylo vybudováno nádraží. První vlak městem projel 20. srpna 1845. Výstavba železnice umožnila rozvoj průmyslu a tím i společenského a kulturního života ve městě. Rychle rostl počet obyvatel (6750 v roce 1850, 9200 v roce 1859, 11 600 v roce 1881, 15 000 v roce 1900). Začaly také vznikat různé dělnické spolky. V roce 1872 bylo založeno kolínské gymnázium.

Rozvoj byl na čas přerušen prusko-rakouskou válkou v roce 1866. Od července do září okupovala Kolín pruská vojska, která s sebou zavlekla epidemii cholery, které podlehlo asi 500 lidí. Po válce však rozvoj města pokračoval.

V letech 1869-1870 byla vybudována tzv. Severovýchodní dráha, Kolín se tak stal důležitou železniční křižovatkou. Roku 1879 nový železný most přes Labe nahradil původní dřevěný. Od roku 1901pak jezdí vlaky na lokální železniční trati do Ledečka.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_Kol%C3%ADna

KOLÍNSKO